Blog

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.