Blog

Nyní však diskrétní nový přístroj, dostatečně malý, aby se vešel do kapsy nebo kabelky, by mohl způsobit snadnější a bezpečnější gastronomický zážitek pro lidi citlivé na gluten. Toto zařízení, nazvané Nima, dokáže zjistit přítomnost lepku, glutenu a výsledek poskytnout během několika minut. Pro strávníky s touto alergií je poměrně stresující si v obyčejné restauraci objednat, s touto novinkou se jim však otevře sociální prostředí. Ne v každé zemi totiž je povinnost mít v jídelním lístku napsané alergeny.
 
Zařízení Nima funguje tak, že do kapsle na jedno použití umístí malý kus jídla, otočí se víčkem a kapsle se vloží do hlavní snímače jednotky Nima. Během 2 až 3 minut  Nima informuje uživatele o tom, zda jídlo je bezpečné jíst zobrazením smajlíky na obrazovce. Pokud lepek není přítomen, objeví se úsměv, v opačném případě je zamračený.
 
Testovat lze celou řadu jídel, od polévek a omáček až po pečené a smažené. S použitím kombinace chemického a mechanického procesu mele Nima pokrm v kapsli a rozpustí ho ve vlastní směsi enzymů a protilátek, které indikují lepek v mixu.  Citlivost je velmi vysoká, lepek je detekován už při množství 20 dílů na milión, což je limit FDA pro maximální úroveň, která se považuje za přijatelnou v potravinách, které jsou označeny jako bezlepkové. Je přesný na 99,5 %. Toto číslo je založeno na asi 2000 testech porovnávajících citlivost na lepek u různých potravin.
 
Nima ale není určena k lékařskému nebo diagnostickému použití, je to nástroj pro získávání více informací o jídle.
 
Stále existují určité problémy. Nejdůležitější je, že Nima nemůže zaručit, že celé jídlo bude bez lepku, protože testuje pouze část jídla, kterou uživatelé ve svém zařízení umístí.
 
Nima se vyhýbá křížové kontaminaci uvnitř samotného zařízení pomocí jednorázových kapslí. Tento návrh rovněž umožňuje pozdější expanzi do kapslí pro další alergie, s vývojem kapslí pro testování alergií na mléko a arašídy, které již probíhají.

Nyní však diskrétní nový přístroj, dostatečně malý, aby se vešel do kapsy nebo kabelky, by mohl způsobit snadnější a bezpečnější gastronomický zážitek pro lidi citlivé na gluten. Toto zařízení, nazvané Nima, dokáže zjistit přítomnost lepku, glutenu a výsledek poskytnout během několika minut. Pro strávníky s touto alergií je poměrně stresující si v obyčejné restauraci objednat, s touto novinkou se jim však otevře sociální prostředí. Ne v každé zemi totiž je povinnost mít v jídelním lístku napsané alergeny.
 
Zařízení Nima funguje tak, že do kapsle na jedno použití umístí malý kus jídla, otočí se víčkem a kapsle se vloží do hlavní snímače jednotky Nima. Během 2 až 3 minut  Nima informuje uživatele o tom, zda jídlo je bezpečné jíst zobrazením smajlíky na obrazovce. Pokud lepek není přítomen, objeví se úsměv, v opačném případě je zamračený.
 
Testovat lze celou řadu jídel, od polévek a omáček až po pečené a smažené. S použitím kombinace chemického a mechanického procesu mele Nima pokrm v kapsli a rozpustí ho ve vlastní směsi enzymů a protilátek, které indikují lepek v mixu.  Citlivost je velmi vysoká, lepek je detekován už při množství 20 dílů na milión, což je limit FDA pro maximální úroveň, která se považuje za přijatelnou v potravinách, které jsou označeny jako bezlepkové. Je přesný na 99,5 %. Toto číslo je založeno na asi 2000 testech porovnávajících citlivost na lepek u různých potravin.
 
Nima ale není určena k lékařskému nebo diagnostickému použití, je to nástroj pro získávání více informací o jídle.
 
Stále existují určité problémy. Nejdůležitější je, že Nima nemůže zaručit, že celé jídlo bude bez lepku, protože testuje pouze část jídla, kterou uživatelé ve svém zařízení umístí.
 
Nima se vyhýbá křížové kontaminaci uvnitř samotného zařízení pomocí jednorázových kapslí. Tento návrh rovněž umožňuje pozdější expanzi do kapslí pro další alergie, s vývojem kapslí pro testování alergií na mléko a arašídy, které již probíhají.

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.
 

Princip přečerpávací vodní elektrárny (osvědčená zkratka PVE) spočívá v tom, že toto důmyslné zařízení dokáže ukládat akumulovanou elektrickou energii v době jejího přebytku, tedy hlavně v noci, mimo tzv. energetickou špičku. Je to vlastně jediný zdroj výroby elektřiny, který ji může na delší dobu uchovat, a pak ji do elektrorozvodné sítě distribuovat vždy podle aktuální potřeby.
Zajímavé je, že význam PVE vzrostl teprve po uvedení do provozu jaderných elektráren, které jsou sice nejvýkonnějším zdrojem výroby elektřiny, ale nedokážou pokrýt výkyvy v elektrorozvodné síti ve chvíli její nadměrné spotřeby ve špičce. Přečerpávací vodní elektrárna v průběhu noci přečerpá do horních nádrží dostatek vody (potenciální energie), která se pak právě ve špičce používá, a to velice pružně, na výrobu elektrické energie.

Pokrytí výkyvů ve špičce je takřka okamžité

Hlavními výhodami PVE je velmi rychlá (okamžitá) reakce na výkyvy v elektrorozvodné síti, velice jednoduchá obsluha zařízení a především velmi dlouhá životnost, která se odhaduje dokonce na několik stovek let. PVE mají pochopitelně své nevýhody – tato specifická technická zařízení můžete budovat pouze ve vybraných lokalitách s velkým terénním převýšením. Velmi obtížná a nákladná je také samotná realizace výstavby.

Přečerpávací vodní elektrárna sestává z horní a dolní nádrže, mezi nimiž proudí v tlakových ocelových trubkách (přivaděčích) voda. Přivaděče jsou vybaveny vyrovnávacími komorami, které reagují na vznikající hydraulické rázy při pohybu vodního sloupce. Elektrárny jsou dvojího druhu, buď je horní nádrž bez přirozeného vodního přítoku (umělá), což je například elektrárna Dlouhé Stráně, nebo má tzv. smíšenou akumulaci. To je v podstatě přehrada s přirozeným přítokem vody (řeka, potok), přičemž dolní nádrž slouží současně jako vyrovnávací zdroj. Takovou elektrárnou je např. vodní dílo PVE Dalešice.